Spolu s barokním orchestrem La Cetra z Basileje uvedla mimo jiné přelomová díla Monteverdiho – dvě árie z Korunovace Poppey a Zápas Tancreda s Clorindou, o nichž se učí každý student historie hudby, ale jen málokdy se najde příležitost slyšet je na pódiu.
… Opravdu – barokní lamento je Kožené ideální parketou. Zpívala ve vybraném stylu, dlouhé tóny rovně bez vibrata, to používá střídmě jako skutečnou ozdobu. Její znělý mezzosoprán je bez jediného kazu, jako čistě vybroušený drahokam.
…Magdalena Kožená s mistrovstvím uplatnila nejrůznější finesy barokního zpěvu: bohatou ornamentiku, náročné trylky, opravdu hodně rychlá vzrušená parlanda, hlasové tremolo, tóny šeptané polohlasem. Střídala nálady podle scény, ale i charakteru postav, které právě hovořily – jinak ztvárnila odvážného Tancreda, jinak umírající Clorindu. Závěr s odchodem pokřtěné Clorindy do nebe zpívala andělsky jímavým hlasem. Nebyla to otázka skvělé techniky ani „poučeného stylu“, Magdalena Kožená má pro tuto hudbu především potřebnou inteligenci a obrovskou pokoru, s níž dává do služeb barokních mistrů to nejlepší ze svých značných schopností.
© Svatava Barančicová
