Jindřich Bálek / 21. 1. 2019 / Harmonie
Mezzosopranistka Magdalena Kožená a klavíristka Mitsuko Uchida se setkaly na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina v neděli 20. ledna. Koncert, který byl už jednou plánován v sezoně, kdy byla Kožená rezidenční umělkyní České filharmonie, měl nakonec podtitul Prolog XXIV. ročníku MHF Concentus Moraviae a byl spojen s jeho podporovateli. A byl to v mnoha ohledech koncert pro náročného a zvědavého posluchače. Ten nakonec udělal nejlépe, když sledoval texty v tištěném programu – bytostné sepětí hudby a slova bylo totiž hlavním tématem. Kožená do svého přednesu dala vše a dovedla si udržet soustředěnou pozornost, vždyť jen první polovina trvala bezmála hodinu čistého zpívání s klavírem.
Večer otevřel originální výběr z písní Roberta Schumnna Básně královny Marie Stuartovny. A skladatel sáhl po básních připisovaných popravené hrdince z královského rodu (jak průvodní text upozorňuje, v překladu uznávaného německého shakespearologa Gisberta von Vinckeho). Zcela neznámý cyklus se dá chápat jako o mnoho vážnější a hlubší obdoba cyklu Láska a život ženy. Jde o vypjaté romantické líčení silných emocí, loučení a modliteb, které by unesly i daleko emotivnější přednes. Obě dámy ve svém projevu tolik emocí nemají, sází na dokonalou promyšlenost a vnitřní kázeň. Uchida sázela každý tón v přesně voleném úhozu.
Vrcholem večera byl pravděpodobně druhý písňový blok. Recitál zapadal do pozoruhodné německé tradice liederabendů, pro které má německá hudba bohatý repertoár od několika skladatelských velikánů. Ten první je na počátku 19. století samozřejmě Schubert, posledním na konci téhož století Hugo Wolf. Že Magdalena Kožená tentokrát sáhla právě po Wolfovi a zazpívala 11 Mörike-Lieder, tedy písní na texty Eduarda Mörikeho, stojí za pozornost nejvíc. I pro rodilé německé zpěváky a posluchače je to náročný autor – jeho schopnost propojit zpěv a klavírní doprovod ve spojení s obsahem textu je totiž naprosto mimořádná. Na rozdíl od Schuberta nestaví na melodii, ale na řeči a její deklamační zvukomalbě. A klavír tu má ještě méně doprovodnou roli, je daleko svébytnější. Užít si skutečně všechny detaily může opravdu jen rodilý mluvčí, český posluchač mohl i při důkladném pohledu do textu jen obdivovat nekonečnou mnohotvárnost zhudebnění. Jak v písních dekadentně laděných, tak v těch žertovných a ironicky komických. A obě interpretky vkládaly do přednesu všechny technické dispozice, soustředění na preciznost v každém detailu. Snad jen styl přednesu byl někde až příliš neromantický a posouval Wolfa ještě více k 20. století.
Z nutnosti se soustředit na cizojazyčný text byl Dvořákův cyklus po přestávce velmi milým předělem. A byl to také jediný autor včera, jehož přednes se dá postavit na melodii. Nehledaný půvab Písní milostných op. 83 tak málem dělal z Dvořáka málem odpočinkového autora. Ale Magdalena Kožená tu ukázala především vyrovnanou vokální techniku a vybroušený přednes, rozhodně ne nehledanou spontánní líbeznost.
A závěrečné číslo? Sedm Schönbergových Brettl-Lieder. Kabaretní písně třicetiletého Arnolda Schönberga jsou jistou kuriozitou v díle slavného modernisty. Jde o jakousi ironickou napodobeninu kabaretních šlágrů, které ale nezapřou, že autor přistupuje i k této hudbě bytostně intelektuálně. Namísto chytlavých kabaretních melodií jde o velmi nesnadnou intelektuální parodii. Ani tady prostě Schönbrg nezapře sám sebe, i když to je zcela jiná hudba, než jakou později vstoupil do dějin. Poslouchat celý večer tyto songy v pomyslném kabaretu „U dvou intelektuálek“ by mě asi nebavilo – byl to ale originální a oživující závěr.
Když Kožená zařadila jako první přídavek Janáčkovu Lavečku, bylo to tak působivé, jako když člověk po měsíčním putování po Německu zaslechne kus nejbytostnější mateřštiny. A to i té hudební. Druhý přídavek Schumannova píseň Nussbaum nás vrátila na začátek k německým romantikům. Sestavit a uzpívat tento program zaslouží nejvyšší uznání, stejně jako důkladnost přípravy a dramaturgická objevnost. Reakce německého publika by mě velmi zajímala, v Rudolfinu to byl mimořádný krok do jiného hudebního světa, který publiku ani interpretům nedal nic zadarmo. A není žádný objev říct, že by dnes těžko hledal srovnání.
